Aliana - Ateliér Modré kalhoty - Dvě jablka

Na stromě visela dvě jablka. Byla velmi šťastná a spokojená. Nic jim nescházelo. Jejich strom se o ně prvotřídně staral. Spolu vypučela, vykvetla, pak se zeleně zakulatila a teď šťastně dozrála. První bylo víc do červena a to druhé zase nádherně zlatavě žluté.

Jednoho vlahého, pozdně letního podvečera, řekl strom: „Musíme se rozloučit, je čas skutálet se do trávy.“
Obě jablka byla velmi zaskočená. Neubránila se slzám a po dlouhém pláči ani zoufalé otázce: “Ale proč se musíme rozloučit?“
“Když tu zůstanete pomalu seschnete, scvrknete se a nakonec odpadnete tak či tak. Čas nazrál a hotovo.“ Strom byl dobrák, ale nerad zbytečně řečnil. Už dávno pochopil, že je to většinou stejně zbytečné. Měl rád svůj klid.

Obě jablka věděla, že diskuse je u konce. V kulatých malvicích jim to vířilo jak o závod. Celou noc nezamhouřila oči. Nad ránem se to více do červena nadechlo a řeklo: „Tak, jo. Jdeme na to. Děkuju ti strome za všechno. Moc krásně se mi na tobě vypučelo, kvetlo, rostlo i dozrávalo. Měj se hezky, ať se ti daří.“ Ještě jednou se zlehka otřelo o svou rodnou větev, pak se utrhlo a skočilo dolů, do trávy. V koruně stromu to zašumělo na rozloučenou.

Zlatavě žluté jablko hrůzou ani nedýchalo. „Nic takového nedopustím. Žádné loučení! Vůbec se nechci pouštět! Nevím proč bych to dělalo!! Takhle je to dobré!!! Takhle to klidně může zůstat napořád!!!! Pode mnou je hrůza a nic a prázdno a vůbec nedohlédnu na zem!!!!!!“ Strach a panika ho úplně oslepily a ono opravdu vidělo kolem sebe jen jakousi neprostupnou mlhu a to ho děsilo ještě víc. Drželo se větve jako klíště a nic s ním nehnulo.

„Jak chceš,“ řekl strom a pomalu se uložil ke spánku.

Přišel podzim, pak zima a když se na jaře strom probudil, byla ze zlatavě žlutého jablka jen scvrklá, plesnivá, neforemná hrudka. Pak fouknul jarní vítr a jablko se rozmázlo o zem. „Tak vidíš,“ zamrmlal si pro sebe strom, „ani jsme se nestihli rozloučit“ a nahodil nové pupeny.

A co se stalo s jablkem, s tím víc do červena? No, mrkněte se u sebe v kuchyni na mísu, jestli tam třeba náhodou není :-)