Aliana - Ateliér Modré kalhoty - Řeč obrazů

Podle čeho si vybíráme obrazy, které nás obklopují?

Jednoduše. Podle toho, co se nám líbí.

A napadlo vás někdy proč se nám to líbí? Proč se nám líbí to a to a ne třeba tamto?

Náš výběr má docela jednoduchý důvod. Všichni toužíme po harmonii a štěstí. To co se nám líbí v nás vyvolává libý pocit, jinými slovy harmonii a štěstí.

Obrázky a obrazy nás ovlivňují více, než si uvědomujeme. Jsou to barvy, tvary, symboly a to jak v případě realistického, tak abstraktního obrazu. Jde to určitý jazyk. Tímto jazykem promlouvá obraz k našemu vědomí, ale hlavně daleko více k našemu podvědomí. To jim rozumí více než logice a věcem vycházejícím z rozumu.

Pokud vidíme něco, co nám dělá dobře, zažíváme štěstí. Chceme to vidět znovu a znovu a tak si stále ten prchavý pocit připomínat. Proto si kupujeme obrazy a zdobíme jimi své prostory. Není tedy vůbec jedno na co se díváme, co nás na našich zdech obklopuje.

Obrazy jako dobrodružné poznávání sebe

Každý jsme jiný. Pocit, který v nás vyvolá určitý symbol, barva, kompozice, je úplně jiný, než pocit druhého člověka. Jablko je pro někoho poznání, pro někoho sladkost, pro dalšího bezpečí domova, nebo třeba bolest. Řeč symbolů a barev je přes všechny zavedené a používané významy hodně osobní a proměnlivá.

Můžete si zkusit pohrát s vlastní symbolickou řečí.

Co první mě napadá? S čím se mi spojuje:
jablko, strom, pták, káva, lednička, červená barva, čtverec...?

Pak se pro srovnání zeptejte svého partnera, dětí přátel... a uvidíte sami

Obrazy jako zrcadla

Obrazy fungují také jako zrcadlo. Nezdá se vám to?

V zrcadle přece vidíme sami sebe. A rozhodně na většině obrazech nejsem já!

Fungují jako zrcadla, protože není náhoda co se nám líbí, a co ne. Ať už tak či tak, vždy se nám líbí a nelíbí jen to, co jsme my sami. Nic jiného v nás totiž emoční reakci nevyvolá. Pokud nás něco nechá chladnými, většinou si toho ani nevšimneme.

Pokud chcete vědět o zrcadlení více, tak je to tady, jen si místo druhých lidí a situací vždy dosaďte slovo obraz: ZRCADLENÍ

Vědomá práce s obrazy

S obrazy můžeme žít i pracovat scela vědomě. Jelikož mají schopnost působit na naše podvědomí a naše podvědomí de facto řídí náš život, můžeme je volit vědomě, podle toho, co si přejeme ve svém životě ovlivnit.

Můžeme tak posílit pocit něhy, radosti, klidu, vydání se na novou cestu atd. Samozřejmě i naopak. Rozhlédněte se kolem sebe. Co vás ovlivňuje? Co na vás mluví ze zdí? Líbí se vám to? Vyvolává to ve vás krásu, harmonii, radost, nebo stísněnost smutek, vztek, popřípadě nic?

Obrazy mají v našem životě velikou moc. Větší, než si běžně myslíme.

Třeba se nám nedaří navázat partnerský vztah, po kterém toužíme. Působení obrazu může být výtečným pomocníkem. Dívám se na něco, co pro mne symbolizuje šťasné partnerství. Nemusí jít vždy o reálnou podobu zamilovaného páru. Může to být symbol – dvě jablka, prorůstající se koruny dvou stromů, koule potkávající se v prostoru, dvě prostupující se barvy... je to jedno. Důležité je, aby to právě ve mně vyvolalo pocit partnerství tak, jak jej cítím já.

Díváme-li se často na takovýto obraz a cítíme-li daný pocit, naše podvědomí se ladí a vede nás, abychom kýženého stavu dosáhli.

Takto jde pracovat se zdravím, změnou v zaměstnání, harmonizování rodiny, jde to s čímkoliv z našeho běžného života. Obrazy nám mohou pomoci změnit naše myšlení.

Je dobré si uvědomovat co v nás obrázky vyvolávají a podle toho je volit a umístit. Není to nic nového, s tímto poznáním pracuje na příklad i prastaré čínské umění feng shui a nebo ještě dříve pravěcí lovci :-)

Když mě nějaký obraz štve?

I když nás nějaký obraz štve, může mít pro nás zajímavé poselství.

Tak jak v nás obrázky mohou vyvolat pocit harmonie, mohou vyvolat i jiné pocity. Odpor, naštvání, agresi, nervozitu. Takové obrazy si většinou dobrovolně domů nedáme, ale mohou nám něco napovědět o nás samotných, pokud se pokusíme v nich číst ještě trochu jinak a třeba si položíme otázku: "Co mě na tom štve?"

Jedna má kamarádka, která mě velice podporuje na mé malířské cestě, měla veliký "problém", pokud se na obraze objevila zlatá barva, která se blýskala a kterou já osobně velice miluji. Když jsem dělala obrázek pro ni, byla její důrazná připomínka: "Hlavně žádné zlato!" Zlato jsem jí tam tedy nepropašovala, ale rozvinula se zajímavá debata proč takový odpor k "blejskavému".

Vzpomněla si, že jako malá si dokonce strhávala svetry, ve kterých se objevily stříbrné a zlaté nitky. Došly jsme až někam do hlubokého dětství, když se přistrojila jako princezna, ověšená skleněnými blýskavými korálky si připadala velmi krásná a někdo z dospělých poznamenal: "Vypadáš jak laciná důra od kolotočů!" A bylo to.

Od té doby měla podvědomou hrůzu, aby si ji někdo nespojoval s kolotočáři a nepůsobila lacině.

Má přítelkyně si zatím zlatý obraz do pokoje nepověsí, ale může se osvobodit od jedné z klecí, které jí bránily vnímat a projevovat sama sebe tak jaká opravdu je.

Já sama jsem zažila něco podobného. Důvody byly jiné, ale všeobecně uznávané symbolické spojení blýskavého a lacině kýčovitého na dlouhá léta docela zablokovalo moji přirozenou radost a potěchu z "blejskavosti".

Slunce nebo měsíc odrážející se na vodní hladině nikdo neodsoudí za povrchnost. Řekneme, že je to krásné. A blyštící se předměty jsou v našem člověčím světě jenom obrazem tohoto praobrazu v nás. Podvědomí některých lidí jej touží opakovat a připomínat si. Když se zaleskne prstýnek, je jedno jestli jde o diamant, nebo sklíčko. Je to odraz slunce pro radost naší duše.

Když jsem si jednoho dne přiznala, že to mám vlastně ráda, že se mi to líbí a přestala jsem se řídit předsudky, jednak se mi uvnitř hodně ulevilo, protože jsem sama sebe přestala popírat a pak jsem si pořídila spoustu krásných "blejskavých" šperků, které mě opravdu baví nosit :-)

Netvrdím, že se všichni máme zahalit do lesků a blýskátek, každý máme své barvy, své symboly a svá tajemství tajuplných zahrad v nás :-)