Moje kamarádka Žárlivost, seznamte se prosím (díl 4)

Vstupte, prosím...

Pokud jste dočetli až sem jste buď odvážní, zvědaví, zoufalí a nebo všechno dohromady. A to je dobré. Jakákoliv motivace je dobrým startem. Takže, do toho!

Prvním krokem je vpuštění. Jak už jsem řekla, potkalo-li nás něco tak významného jako žárlivost, nedá se to trvale a bez následků ignorovat. Buší to na naše dveře a nevyřešíme to tím, že si koupíme špunty do uší a klapky na oči.

Když někdo buší a buší, je nejmoudřejší otevřít. Už jenom proto, že dokud někoho nevpustíme, nemůžeme ho ani vyhodit. Budeme se tedy držet tohoto jednoduchého zákona pohybu – vpustím vypustím – a otevřeme své pomyslné dveře života dokořán. Pozveme žárlivost naplno do svých dnů, do svého VĚDOMÍ.

Ano, jsem žárlivý!
Ano, jsem žárlivá!
Žárlím jako pes!
Žárlím strašně moc!
Užírám se žárlivostí!
Stydím se za svoji žárlivost!
Nenávidím ten pocit!
Nenávidím všechno, co mě nutí žárlit!

Vynajděte a nahlas si opakovaně řekněte jakoukoliv jinou větu, která koresponduje s vaším nitrem a vaším vlastním prožitkem žárlivosti.

Říkejte si věty nahlas, dovolte si cítit všechny provázející pocity. Zlobu, stud, nenávist, lítost… půjde-li to, plakejte, brečte, řvěte. Nebojte se ničeho. První kontakt nebývá jednoduchý, nicméně když se povede, je VELMI ÚLEVNÝ.

Abychom se žárlivostí mohli více zabývat, musíme si na ni přivyknout. Přestat ji vnímat jako tabu. Ona se nám pak otevře a my ji pochopíme.
Když ji pochopíme, přestaneme se s ní zlobit.
Když se s ní přestaneme zlobit, můžeme si ji zamilovat.
Když si ji zamilujeme, můžeme ji uzdravit.

DOVOLTE si BÝT ŽÁRLIVCI!

Dokud se za svoji žárlivost stydíme, dokud si připadáme hloupí, slabí, nemožní a neschopní, nemůžeme s ní nic udělat. Tedy nic smysluplného. Můžeme ji jen schovávat a předstírat, že není. To spotřebuje veliké množství energie a přivádí nás do dlouhodobého stresu.

Ano, žárlím. Stalo se a já hledám cestu ven. Je to má škola života.

Nic si nevyčítám. Je to podobné jako byste si vyčítali, že máte modré oči.

Neodsuzuji se. Představte si, že jste své vlastní dítě. Zlobili byste se na sebe za to, že jste nedokonalí? Že máte něco, co vás trápí? Asi ne. Asi byste své dítě povzbuzovali, hledali řešení a snažili se ho podpořit láskou. Tak proč to nedat sobě? Žárlivost je bolavá a když se z ní uzdravujeme, potřebujeme spíše pohladit než odsoudit.

Mějte se sebou soucit. Ale pozor, nelitujte se! Mějte pro sebe pochopení a něhu, ale nemyslete si o sobě, že jste chudák.

Věci v našich životech jsou dobré tak jak jsou. I když nám to může připadat divné, alespoň připusťme, že by to bylo tak možné.

Žárlivost je moje životní škola, ne prokletí. Má v sobě poklad, který můžu najít, když budu chvíli kopat :-)

Jen malá poznámka na okraj, podložená vlastní zkušeností:
Je dobré udělat si pro své seznamovací večírky se žárlivostí, nějaké intimní, bezpečné prostředí, kde budete sami, kde vás nikdo nevyruší a nebude chtít převést do psychiatrické léčebny.

Žárlivcem tělem i duší

Po té, co jste si slovně přiznali, že jste žárlivec, začněte chrabře nahlížet na všechny oblasti svého života, kde se vaše žárlivost projevuje. Na partnerský život, na svoji práci, na kamarády, na děti, na cizí lidi… Kvalitně žárlit se dá skutečně na kde co. Fantazii se meze nekladou. Znám případy, kdy bylo žárleno na králíky, na televizi, na slunce… pokud jste tak zodpovědní žárlivci jako já, pak určitě nepotřebujete nápovědu.

Nebojte se, nejde o žádný scestný masochizmus. Je zapotřebí uvědomit a přiznat si celý, pravý rozměr svého problému. Problému, který je zároveň výzvou nebo příležitostí. To už záleží na úhlu pohledu, ze kterého se rozhodneme svoji situaci zkoumat.

Má-li být naplněn smysl tohoto kroku, pak je zapotřebí se opravdu naplno odvázat a pěkně od plic a svobodně si zažárlit.
NAPROSTO VĚDOMĚ SE ODDAT SVÉ ŽÁRLIVOSTI.

Co tím docílíme?
Přestaneme se před ní schovávat a choulit.
Přestaneme se s ní muchlat někde v soukromíčku a pěkně ji vyneseme na světlo boží. Dáme sami sobě možnost uvidět ji v plné parádě, ucítit její destruktivitu, přiznat si: ano, tak toto jsem taky já.
Uvidíme tak sami sebe i v této, ne příliš lichotivé poloze.
Probudíme v sobě sílu nahlédnout pravdu.
Pravda je cesta ke svobodě.

První pokusy mohou být velmi bolavé. Ano, ale já jsem vám neslíbila, že je to cesta jednoduchá a bezbolestná.

Takže jestli to se sebou myslíte vážně, přestaňte se litovat a šup do toho! Žárlíme hezky na plné pecky ;-)

...chtělo by to nějakou dokumentaci

Navrhuji pořídit si nějaký zápisníček, do kterého můžete ulevovat svému srdci, můžete si tam zapisovat všechno, co vás napadne, vše na co přijdete, co si uvědomíte.

Pokud své poznatky proženeme ještě psanou podobou, náš mozek si je vryje hlouběji do svého systému zapamatování. Také se můžeme vracet v čase a být leckdy překvapeni, cože jsme to tenkrát zažili. Pokud nejste zápisníkový typ, pořiďte si alespoň kopici papírů, budou se hodit.

Hned můžete novou pomůcku využít. Zapisujte si po nějakou dobu vše co vás napadne k otázkám:

O co mě moje žárlivost připravuje?
V čem mi v mém životě brání?
Jak mi ztrpčuje život?
O co díky ní přicházím?

Nemyslím si, že byste to alespoň rámcově nevěděli, ale takto černé na bílém dostane naše uvědomění nový rozměr. Nespěchejte a přemýšlejte poctivě. Možná zjistíte i něco, co by vás doteď vůbec nenapadlo.

 

domů   |   email: iva.aliana@seznam.cz   |   tel.: +420 777 81 69 81