Moje kamarádka Žárlivost, seznamte se prosím (díl 2)

Žárlivost je jako naše dítě. Zlobivé, problematické, neoblíbené, odsuzované, ale NAŠE! Není potřeba do nekonečna zkoumat a přemýšlet kde a proč jsme k němu přišli. Je prostě tady a daleko smysluplnější je hledání způsobu jak s ním vyjít, jak s ním žít a jak ho případně trochu porovnat, aby se nám s ním žilo lépe. Ale chápu, že pro mnohé je vtíravá dětská otázka „proč?“ docela neodbytná a tak uděláme malou sondu do minulosti.

Proč?

Žárlivost má své kořeny většinou už v dětství, v situacích, kdy jsme se cítili odmítnuti, opuštěni, nepochopeni, poníženi, nemilovaní a náš mozek vyhodnotil, že je to proto, že NEJSME DOST DOBŘÍ. Nevědomé vyhodnocení situace, že za nedostatek lásky, pochopení, ocenění může naše nedostatečnost a neschopnost. Nezáleží na tom, jestli se jednalo o výsměch našemu obrázku, se kterým jsme si ve školce dali takovou práci, nebo jestli šlo o rozvod rodičů, či vyzdvižení našeho sourozence před námi. Velikost a závažnost situací není důležitá. Důležité je, jak jsme to prožívali. Malé dítě si dokáže vyrobit trauma i z nepovedeného obrázku, pokud to v tu chvíli prožívá jako hlavní středobod vesmíru. Není to nic hloupého, ani to nesvědčí o zaostalosti. Náš mozek tak funguje. Záleží na mnoha okolnostech a na naší osobnosti, jak se už od malinka stavíme k okolnímu světu.
Pro tuto chvíli ukončíme šťourání se v „proč“ a posuneme se o kousek dál.

Dáma s velkým D

Žárlivost není jen tak nějaký přehlédnutelný pocitový skrček. Je to ve svém oboru skutečná dáma s velkým D. A ke všemu ještě velmi věrná dáma. Pokud si někoho oblíbí, jen tak ho neopustí. Osobnost vskutku monstrózní a není divu. Pod jedním pojmenováním se schovává směsice těch nejdestruktivnějších pocitů, které můžeme jako lidé cítit. Zloba, vztek, bolest, závist, nenávist, lítost, sebelítost… možná máte i nějaké další své osobní pocity, jenž se na žárlivost váží.

Když to na nás přijde, topíme se v docela slušně smrdutém jezírku, ve kterém naše srdce, duše, radost a zdravý rozum rychle ztrácejí soudnost a schopnost dýchat.

Mohli bychom se začít bát a propadat beznaději, či nebetyčnému studu. Ale pozor! Věc má i druhou stránku.

Pokud si nás tato „dáma“ vybrala za přátele, pak to svědčí o našem velkém skrytém potenciálu. V moudrých knihách můžete najít tajemnou větu: „Vaše největší trápení je vaším největším požehnáním.“

Žárlivost a požehnání? Jak by to bylo možné? Takto: pokud se chcete nějakým způsobem vypořádat a popasovat se svojí žárlivostí, budete muset projít cestu hlubokého sebepoznání a proměny myšlení. Možná vás tam čekají pocity, které jste ještě nikdy nezažili. Osvobození, radost, klid, vnitřní harmonie, sebeúcta, láska, přijetí… Na konci cesty, po ponoření se do dračí sluje, najdete a osvobodíte princeznu.

V hloubi našeho podzemí to není nic moc. Potkáme cestou různá strašidla.

Nesebehodnota – pocit, že druzí jsou lepší a já k ničemu.
Nesebevědomí – nic neznamenám.
Nesebeláska – ochota si ubližovat.
Ovládání, manipulace – potřeba mít nad druhými moc, abychom se uchránili před možným zraněním.
Potřeba vlastnit druhé – když nás druzí poslouchají, máme falešný pocit bezpečí,důležitosti a vlastní hodnoty.
Závist
Nenávist
Sebelítost

Dobrá sbírka, co?
Abychom se s tímto strašidlákovem trochu popasovali, musíme posbírat veškerou odvahu a vydat se sami do sebe. Do svého podsvětí. Podívat se na sebe, poznat se a uzdravit se hluboko v sobě.

Takže to není tak málo, co nám ona dáma nabízí. Stačí se přestat bát, přestat ji ignorovat, přestat se za ni stydět a podívat se jí zpříma do očí. Jsou hluboké, bolavé, strach nahánějící a bliká v nich naděje :-)

 

domů   |   email: iva.aliana@seznam.cz   |   tel.: +420 777 81 69 81