Muž a žena jdou pro vodu

Muž a žena jdou pro vodu.

Zastavený okamžik.

Nádoby na vodu jsou prázdné.

Muž a žena je berou do rukou a vydávají se na cestu k prameni.

Je ticho.

Je tma.

Ruce drží hliněné džbány.

Nohy míjejí jedna druhou, druhá třetí, třetí čtvrtou. Chodidla se dotýkají Země. S každým dotekem se muž a žena přibližují ke studánce.

Je ticho.

Je tma.

Cesta není dlouhá.

Voda je slyšet.

Voní.

Muž vsunul svou nádobu pod tekoucí pramen. Její dno se nedotýká země. Jak voda přibývá, cítí muž její sílu. Ruka se mu zlehka chvěje. Tíha vody proniká paží. Žízeň v srdci může být uhašena. Nádoba je naplněna. Muž ji zvedne. Po rukou mu stékají potůčky vody.

Žena postaví svůj džbán pod pramen. Voda teče a zpívá. To naplňuje její duši. Žízeň utichá.

Je tma.

Je ticho.

Voda voní.

Teče jim po rukách.

Vodu mají v sobě, okolo sebe i v džbánech.

Odcházejí.

Pijí.

Okamžik, kdy se první doušek vody dotýká vyprahlého jazyka, je milostným vyvrcholením věčnosti.

Nový život.

Od žízně k žízni… Zrození… Život… Smrt… Zrození… Život… Smrt…

Až dopijí poslední kapku a jejich oči se na sebe usmějí, vezmou do rukou nádoby a půjdou spolu pro vodu.

Je ticho.

Svítí hvězdy.

Muž a žena jdou pro vodu.

 

domů   |   email: iva.aliana@seznam.cz   |   tel.: +420 777 81 69 81